Půjčovna lodí Metuje

Chystáte se jako každý rok na vodu, jen vás už omrzely davy lidí ve frontě na šlajsnu a rádi byste něco méně masového? Vyzkoušejte řeku Metuji. Průvodce pujcovnametuje.cz za vás už udělal první krok – připravili jsme seznam veškerých půjčoven lodí, které se o vás při cestě za novým dobrodružstvím postarají.

Pokud se provozování půjčovny vodáckého vybavení na řece Metuji sami věnujete, využijte možnosti zdarma se u nás zaregistrovat a získat si tak srdce romantiků, kteří touží po tom tuto řeku severovýchodních Čech blíže poznat.

A nakonec to nejdůležitější - vodáci a vodačky, budete-li mít čas a chuť, nezapomeňte přidat do profilu půjčovny vaše vlastní hodnocení - usnadníte tím rozhodování dalším vodákům.

Metuje neboli Prostřední řeka

Řeky byly odjakživa důležitým orientačním bodem, a proto se s jejich pojmenováním nikdy dlouho neotálelo. Zpravidla dostaly jméno podle nějakého charakteristického rysu nebo geografické polohy. Kdybychom pátrali po původu jména řeky Metuje, dostali bychom se k výrazu „prostřední“. Nejspíš proto, že ona skutečně geograficky leží mezi dvěma řekami, tedy Úpou a Orlicí. Mimochodem, obě se jezdí a půjčovna lodí Orlice i Úpa jsou plně funkční. Vysvětlení názvu je proto sice pravdivé, ale přiznejme si, poněkud suché. Není v něm ani trocha romantiky, ani špetka poezie, a to je škoda, protože by si ji tato severovýchodní řeka naší vlasti stoprocentně zasloužila. Naštěstí naši předkové nebyli jen uspěchaní pragmatici, ale dokázali si najít čas i na příběhy.

Legenda o Metuji vypráví o bratrech benediktýnech, kteří se vypravili do Adršpašských skal hledat její pramen. Při návratu z úspěšně vykonané mise se zastavili na palouku, aby si odpočinuli a nabrali síly před další cestou. Jak tak polehávali, bavili se tím, že vymýšleli pro novou řeku jména. A právě tehdy objevil jeden z členů výpravy dutý javorový kmen plný medu. Jeho radostné zvolání: „Med tu je!“ inspirovalo mnichy k pokřtění řeky na Metuji. Šťastná náhoda pro benediktýny a opravdová klika pro nás, že zmíněný dotyčný tehdy nenašel něco jiného!

Panenská příroda bez kempů

Nejenom že lidé rádi vše kolem sebe pojmenovávají, s oblibou také všechno přetvářejí a opravují. Tvořivému duchu neunikla ani Metuje, jejíž původní koryto se dnes za Novým Městem nad Metují rozpadá na několik kusů. Nové koryto odvádí vodu v regulovaném řečišti přímo do Labe. Přes léto se nejezdí, protože nemá dostatek vody a je plné nebezpečných stupňů se silnými vývary. Staré koryto má naproti tomu vody dost po celý rok. Se svými 30 kilometry je vhodné i pro vícedenní plavbu. Místně se dále dělí na Mlýnský náhon, Starou řeku a Staré koryto. Obě ramena Metuje se několikrát rozdělují a zase scházejí. Zatímco umělým korytem teče řeka skoro rovně, v původním svižně meandruje a vizuálně se dá srovnat například se Starou řekou na Lužnici, jak se můžete hravě přesvědčit na půjčovna lodí Lužnice.

Důvodem regulace toku bylo vybudování závlahového systému v oblasti od Nového Města po Jaroměř. Nasnadě je otázka, jak moc to ublížilo vodní turistice v regionu. Metuje je vyhledávaná rybáři, avšak vodáci o ni velký zájem nemají, často ani netuší, že je sjízdná. A přitom ji má ve svém portfoliu nejedna půjčovna lodí. Metuje určitě není určená pro široké masy, které v každé zatáčce vyhlíží kemp a pořádnou nálevnu. Spíše ji ocení malé skupinky a samotáři, kterým nevadí nocovat v zachovalé přírodě jen tak nadivoko. A pokud se vodákovi přece jen uprostřed ničím nerušeného ticha zasteskne po teplém lidském slově, není problém najít si v okolích vesnicích hospodu. Oficiální kempy po cestě nejsou, pokud nepočítáme chatovou osadu v Novém Městě a Autocamping Rozkoš u České Skalice, který je však trochu z ruky. Servis lodí poskytuje Vodácká škola záchrany se zázemím v Náchodě.

Peklo

Časně z jara nebo po deštích se jezdí horní úsek z Náchoda do Nového Města. Jedná se o krásnou, zhruba desetikilometrovou trasu, protékající hlubokým údolím přírodní rezervace Peklo. Chráněné území je plné vzácných druhů rostlin a živočichů, jako je třeba čáp černý nebo výr velký. Řeka je tady poměrně divoká a není určená pro úplné začátečníky. Zhruba uprostřed, v místě soutoku Metuje s Olešenkou, stávala kdysi osada Peklo a mlýn Pekelec. Ten roku 1912 přestavěl známý lidový architekt Dušan Jurkovič na roubenou výletní restauraci Bartoňova útulna, která dnes tvoří vyhledávaný občerstvovací bod a průsečík osmi turistických tras.

Cesta z Nového Města

V Novém Městě čeká drobná nepříjemnost v podobě čtyř nesjízdných jezů. Stará řeka se poprvé od Metuje odděluje kousek za Krčínem. Potok hustě obklopený vegetací ukrývá dvě překážky, jednu u zříceniny Podhorního mlýna a druhou v Osíčku, jinak je plavba meandry klidná. V Dolsku se obě ramena spojují, ale jenom na chvíli.

Další rozdělení přichází před jezem. Zatímco umělý kanál pokračuje rovně, doleva se odbočuje do světa za zrcadlem. Na druhé straně čeká typické úzké koryto, lemované stromy, plné zatáček, zkrátka pohádka. Sjízdná bývá jak Stará řeka, tak Mlýnský potok. Romantika končí ve Slavětíně, kde ani mávnutím kouzelného proutku neodstraníte pilu, skrz kterou potok protéká. Nezbývá než se vylodit a plahočit se i s vybavením nějakých 50 metrů po silnici pod most, kde se dá opět navázat. Cesta dál do Roztok skrývá jen jeden jez, jinak vše plyne na zdánlivých vlnách pohody až do Šestajovic. Zdánlivých proto, že zatáčky bývají někdy prudké a proud silnější než se na první pohled zdá.

U Šestajovic se oba toky na chvilku potkávají. Umělý kanál bývá o něco málo posílen díky vývodu z nádrže Rozkoš, kterou z druhé strany napájí řeka Úpa. O propletenci obou řek přes Východočeské moře a jeho pravém smyslu se zmiňuje web půjčovna lodí Úpa.

K poslednímu rozdělení Metuje dochází u stavidla za Šestajovicemi. Původní koryto pokračuje přírodním parkem Stará Metuje do Starého Plesa, kde se dá dobrodružství buď zakončit, anebo prodloužit ještě o dva kilometry k poslednímu soutoku. Vylodění je nejlepší na pravé straně před silničním mostem v Jaroměři.

Zámek Náchod

Náchodský zámeček vršku kulatého - tak se to zpívá ve známé lidové písničce a tak to i doopravdy je. Zámek se tyčí nad městem na strategickém místě. Původně tu totiž stával strážní hrad určený k ochraně obchodní stezky z Prahy do Polska. S každým novým majitelem se ale proměňoval, až dosáhl podoby dnešní renesanční stavby, řadící se mezi významné kulturní památky České republiky. K jedněm z posledních majitelů patřila i Kateřina Vilemína Zaháňská, „paní kněžna“ známá z vesnického románu Babička od Boženy Němcové. Největším lákadlem zámku je sbírka gobelínů, medvědárium a krásný pohled na město Náchod, který se dá nejlépe vychutnat z vyhlídkové terasy.

Pevnost Josefov

Pevnost byla postavena za Rakousko-Uherska k obraně před Pruským královstvím a ve své době patřila k nejmodernějším stavbám svého druhu vůbec. Areál dokázal pojmout na 12 tisíc vojáků. Z historického i taktického hlediska je proto ironií, že pevnost nakonec nebyla použita v žádné válce a její kvality se tak nikdy v praxi neověřily. Nepřátelská vojska se k ní přiblížila pouze jednou, za prusko-rakouské války v roce 1886. Než aby se ale Prušáci pustili do dobývání, zbaběle areál obešli, a tak se rozhodující bitva odehrála až u Hradce Králové. Armáda se ale v Josefově v různé podobě vyskytovala po celou jeho historii. Za první světové války zde byl zajatecký tábor a cvičiště branců. Největší chloubou dnešní prohlídkové trasy je labyrint podzemních chodeb, které jsou plné minových komůrek. Pevnost Josefov je součástí souměstí Jaroměř – Josefov a má statut městské památkové rezervace.